Omsk v roce 1905Uspenskij sobor (Katedrála Nanebevzetí Panny Marie)Kostel sv. MikulášeUlice v OmskuOmské státní divadloInteriér Omsk ArényOmská tramvajKTM-8
Klima je kontinentální, suché, charakterizované dramatickými změnami teplot v průběhu roku. Průměrná denní teplota (souhrn za posledních třicet let) činí pro červen +20 °C, pro leden pak −19 °C. Často je však počasí extrémní a teploty dosahují až +40 °C v létě a −40 °C v zimě.
Historie
Omsk v době carského Ruska
V roce 1716 byla na soutoku Irtyše a Omu postavená dřevěná pevnost, která měla bránit rostoucí ruské impérium před vpády stepních nomádů (např. Kyrgyzů). Na sklonku 18. století byly Omsk povýšen na město (1782) a opevnění nahrazeno zděným, z něhož se dodnes dochovaly dvě brány – Tobolská a Tarská. Na začátku 19. století se stal Omsk centrem stepní oblasti (Kazachstánu) a západní Sibiře. Tehdy se zde nacházelo několik kostelů určených různým církvím, několik mešit, jedna synagoga, úřad gubernátora a vojenská akademie. Protože se hranice neustále posouvala na východ, význam města začal v 2. polovině 19. století upadat, byli sem posíláni vyhnanci, jako například Dostojevskij. Naštěstí přišla spása – Transsibiřská magistrála. Díky ní nastal od 90. let 19. století rozvoj, nastěhovalo se sem mnoho obchodních společností a obchodníků, byly otevřeny konzuláty západních zemí – Německa, Nizozemska a Velké Británie, ty zde zastupovaly obchodní zájmy svých zemí. Od roku 2013 je zde konzulát i České republiky.[zdroj?] Na začátku minulého století, v roce 1910, se Omsk zviditelnil uspořádáním Sibiřské zemědělské a průmyslové výstavy. Atmosféra města této doby nadchla zahraniční pozorovatele natolik, že se o Omsku vyjádřili jako o Chicagu Sibiře. Po Říjnové revoluci se sem stáhli monarchisté a během občanské války tu ustanovili nejprve pětičlenné demokratické „Direktorium“ a poté prozatímní vládu v čele s Alexandrem Kolčakem; Omsk byl prohlášen za hlavní město. Českoslovenští legionáři během svojí pouti na východ do Vladivostoku tu také pomáhali bílým udržet město a střežit carský zlatý poklad[3]. V roce 1919 se Kolčakova vláda musela stáhnout do Irkutska a Omsk obsadili rudí.
Omsk po VŘSR (1917)
Prvním aktem, který bolševici provedli, bylo přemístění všech úřadů správy západní Sibiře do Nikolajevska, který byl později přejmenován na Novosibirsk. To si vyžádalo masivní stěhování veškerých správních úřadů. Do této doby také zasahuje historie rivality mezi těmito dvěma městy. V roce 1934 se Omsk stal správním střediskem stejnojmenné oblasti. Dalším impulzem byla až 2. světová válka, během níž sem bylo přemístěno mnoho závodů ze západní části Sovětského svazu; mnohé z nich po válce ve městě zůstaly natrvalo. V 50. letech byl na sever od města vybudován komplex na zpracování ropy. Dnes patří společnosti Sibněft a je největší v Rusku.
Omsk za Ruské federace
Od 90. let si Omsk jako celé Rusko hledá svoje místo v moderním světě. Hned po pádu SSSR se snažili různí obchodníci získat vliv ve velkých průmyslových podnicích. Právě Sibněft získal největší vliv i majetek nad nejvýnosnějšími podniky. Dnes má většinu moci ve městě ale regionální vláda, včetně kontroly nad médii. Roku 2005 byl jako první nový konzulát otevřený zastupitelský úřad Kazachstánu.
Památky
Omsk má zachovalé historické centrum z konce 19. a prvních let 20. století. Většina omských památek se nachází u hlavní městské třídy – Ljubinského prospektu. Nachází se tu divadlo z 19. století, Při řece jsou k vidění i domy ze století 18. Katedrála Nanebevzetí Panny Marie byla vybudovaná v letech 1891–1898, po říjnové revoluci byla uzavřená a zdemolovaná v roce 1935, obnovená byla na začátku 21. století. Významná je tu i novoklasicistní katedrálasv. Mikuláše z roku 1843 od Vasilije Stasova. V roce 2016 bude u příležitosti 350 let od založení města dokončena výstavba kopie Vojenského chrámu vzkříšení ve stylu sibiřského baroka, který byl v roce 1959 zbourán. Také tu jsou památky na předříjnové obchodníky a sibiřské kozáky.
_-_Omsk_Oblast.svg)
