První konstituční éra (osmanskou turečtinou: مشروطيت; turecky: Birinci Meşrutiyet Devri) bylo období, kdy se v Osmanské říši začal formovat princip konstituční monarchie. Bylo vyhlášeno Kanûn-ı Esâsî (Základní právo), které sepsali členové Mladých Osmanů. Období začalo 23. prosince1876 a trvalo do 14. února1878. Tito Mladí Osmané nesouhlasili s Tanzimatem a žádali konstituční monarchii a vznik parlament, který by byl podobný evropskému modelu. Konstituční období započalo sesazení sultána Abdulazize z trůnu a dosazením Abdulhamida II. jako nového sultána. Období pak skončilo pozastavením parlamentu a Abdulhamid II. se znovu prohlásil za absolutního vládce.
První konstituční éra nepřinesla žádné politické strany. Toho času Osmanský parlament (známý jako Valné shromáždění Osmanské říše) byl spíše hlasem prostého lidu, ale ne politiků, stran či organizací.
Volby do parlamentu se konaly za provizorních volebních pravidel. Valná hromada Osmanské říše (turecky: Meclis-i Umumi) se skládala ze dvou částí. Dolní komoru tvořila poslanecká sněmovna volena lidem, horní komoru tvořil senát volený sultánem. Volební hlasy byly v jednotlivých provinciích odevzdávány na soudech.
Po ustanovení Valného shromáždění v provinciích si členové zvolili své poslance, kteří je měli zastupovat v poslanecké sněmovně v hlavním městě. Sněmovna měla celkem 115 členů a skládala se z různých skupin obyvatel. Po druhých volbách zde bylo 69 muslimů a 46 poslanců z jiných vrstev (židé, Fanarioti, Arméni).
Druhou komorou byl senát a členové byli jmenováni samotným sultánem. Senát měl pouze 26 členů, jeho mluvčím byl velkovezír.
Druhé funkční období parlamentu trvalo jen několik dní. Po projevech představitelů balkánskýchvilájetů sultán Abdulhamid volby zastavil. Jako důvod uvedl nepokoje v některých částech říše a prohlásil se opět za absolutního monarchu.
