Vývoj svazových republik od roku 1922 do roku 1990
Svazové republiky byly nejvyšší autonomní administrativní celky, na které se dělil Svaz sovětských socialistických republik (SSSR, 1922–1991). Na nižší úrovni byly autonomní republiky. Každá svazová republika měla v názvu geografický či národnostní přívlastek a sovětská socialistická republika (SSR). Sověty byly původně občanské výbory, které formálně držely moc, označení „socialistická“ odkazovalo na státní ideologii marxismu-leninismu. Největší svazovou republikou s největším počtem autonomních oblastí byla Ruská sovětská federativní socialistická republika (RSFSR).
Původní čtyři republiky vznikly za občanské války na území bývalého Ruského impéria, které se rozpadlo za revoluce roku 1917. Jejich sloučením vítěznými bolševiky vznikl roku 1922 Sovětský svaz. Počet svazových republik, jejich názvy a územní vymezení se měnily v důsledku územních změn, resp. expanze SSSR a v důsledku administrativních změn. Před rozpadem Sovětského svazu v letech 1990–1991 bylo patnáct svazových republik, ze kterých vzniklo patnáct nezávislých států.
Svazové republiky byly součástí národnostní politiky SSSR a sloužily pro legitimizace moci na principu práva národů na sebeurčení. Již za občanské války Rudí podpořili proti Bílým národní snahy Ukrajinců a Bělorusů a jejich národní státy se staly zakladatelskými republikami svazu. Národní charakter byl podtržen změnami danými ústavou z roku 1936, kdy vznikly nové národní republiky místo Zakavkazské SSR a ve Střední Asii, zavedeno jednotné pojmenování národní název+SSR a zřízen Sovět národů jako jedna ze dvou komor Nejvyššího sovětu. Svazové národy byly symbolicky zastoupeny národními jazyky na sovětském státním znaku.
V období druhé světové války bylo národnostního principu využito k obhajobě anexí území bývalého ruského impéria. Bylo to vytvoření svazových republik na místě Pobaltských zemí, již dříve na hranicích Moldávie vytvořená Moldavská autonomní SSR byla po anexi území nahrazena samostatnou Moldavskou SSR, obdobný záměr lze očekávat v případě Finska vytvořením Karelo-finské SSR, která byla později v rámci finlandizace zrušena. Východní Polsko bylo nazváno Západním Běloruskem a připojeno k Běloruské SSR, Podkarpatská Rus k Ukrajinské SSR. Tři zakladatelské národy Sovětského svazu, Rusové, Ukrajinci a Bělorusové, se stali 3 z 51 zakládajicích členů OSN a SSSR díky tomu ve shromždění získal tři hlasy.
Hlavním orgánem byl vždy republikový Nejvyšší sovět (nejvyšší rada), dále existovala rada ministrů, ministerstva, i soudy. Původně měly mít tyto celky i vlastní zastoupení v různých mezinárodních organizacích (například OSN); to se však podařilo na mezinárodní scéně prosadit pouze u USSR a BSSR. Podle ústavy měla též každá republika garantované právo vystoupit ze SSSR.
Právo vystoupit ze svazku a jeho aplikace
V období od vzniku těchto útvarů až do roku 1990 však žádná země právo vystoupení nevyužila; bylo to dáno tím, že právo vystoupit bylo vzhledem k existenci komunistického režimu v podstatě jen formální (byť bylo zakotveno v článku 72 ústavy SSSR). Existovala rovněž provázanost mezi ústřední a republikovou mocí; ve vedení každé svazové republiky byli v důležitých pozicích zastoupeni též i lidé z jiných svazových republik, převážně z RSFSR. To vedlo k deziluzi mezi obyvatelstvem jednotlivých republik a posilovalo separatistické tendence, vedoucí k národnostním problémům v 80. letech. Ty se objevily na jihu (Kavkaz) a západě (Pobaltí) země.
V roce 1991 pak došlo postupně k osamostatnění všech svazových republik, včetně RSFSR. Sovětský svaz nakonec k 1. lednu1992 zanikl. Bývalé republiky vytvořily Společenství nezávislých států, mezinárodní organizaci, která měla zajišťovat hlavně hospodářskou spolupráci. Členem se však nikdy nestaly pobaltské země, jež se přeorientovaly na Evropu a vstoupily do EU.
Národnostní složení republik
Svazové republiky byly většinou oficiálně unitárními státy, kde byla používán vždy mateřský jazyk té které národnosti převažující; ruština však byla jako hlavní jazyk celého SSSR vyučována na všech školách a běžně se užívala také. I ve svazových republikách existovaly ještě další autonomní administrativní celky, založené též na národnostním principu (Autonomní sovětské socialistické republiky, Autonomní okruhy).
Díky přesunům obyvatelstva v rámci celého SSSR docházelo postupem času k vytváření poměrně velkých menšin, většinou ruských (Estonská SSR, Litevská SSR apod.), navíc některé další z republik (Ukrajinská SSR, Kazašská SSR) již existovaly s velkou národnostní menšinou od doby svého počátku.
Největší svazovou republikou byla Ruská sovětská federativní socialistická republika (RSFSR), jež tvořila drtivou většinu území státu (dnešní Rusko), a fungovala de facto jako hegemon celého SSSR. Její území však bylo národnostně nejvíce heterogenní; na území RSFSR se nacházelo mnoho autonomních republik a autonomních okruhů, které obývaly desítky národů. Obyvatelstvem však Rusové tvořili přibližně 55 % SSSR.
SSSR od roku 1956 zahrnoval 15 sovětských socialistických republik (SSR), základní správní jednotkou byl rajón (tj. okres), některé svazové republiky dále měly:
oblasti
kraje
národnostní okruhy (NO)
autonomní oblasti (AO)
autonomní republiky (ASSR)
Expanze SSSR a změny před II. světovou válkou, během ní a po ní
1940 – okupována Besarábie, východní část tehdy rumunské Moldávie, a připojena k Moldavské ASSR (autonomní republice v Ukrajinské SSR), pojmenována Moldavská SSR
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
;_Flag_of_Kazakhstan_(1991%E2%80%931992).svg){kind=small}
;_Flag_of_Kyrgyzstan_(1991%E2%80%931992).svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
;_Flag_of_Tajikistan_(1991%E2%80%931992).svg){kind=small}
;_Flag_of_Turkmenistan_(1991%E2%80%931992).svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
