Plánována byla stavba 20 flotilových ponorek této třídy. Dokončeny ale byly jen tři. Jejich stavba byla zahájena v letech 1931–1933 a do služby vstoupily v letech 1932-1935.[1]
Ponorky měly dvoutrupou koncepci. Výzbroj tvořil jeden 102mm/40 kanón QF Mk.XII a šest 533mm příďových torpédometů. Pouze ponorka Thames měla do roku 1934 120mm/45 kanón QF Mk.IX. Neseno bylo celkem 12 torpéd. Pohonný systém tvořily dva diesely Admiralty o výkonu 10 000 hp a dva elektromotory o výkonu 2500 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 22 uzlů na hladině (Thames 22,5 uzlu) a 10 uzlů pod hladinou.[1] Hloubka ponoru dosahovala 60 metrů.[3]
Modifikace
Clyde a Severn během války dostaly ještě jeden protiletadlový 20mm kanón Oerlikon. Dále byly vybaveny radarem, sonarem a upraveny pro vypouštění až 12 min z torpédometů.[1]
Operační služba
Třída byla nasazena ve druhé světové válce. Clyde se v roce 1940 podařilo torpédem vážně poškodit německý bitevní křižník Gneisenau.[2]Thames byla ztracena roku 1940 na minách. Její sesterské lodě byly díky svému prostornému trupu používány k zásobovacím misím ve Středomoří.[2] Vyřazeny byly roku 1946.
Odkazy
Reference
↑ abcdGARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 49. (anglicky)