Share to: share facebook share twitter share wa share telegram print page

Typ 16 Tenacious

Typ 16 Tenacious
HMS Tenacious (F44)
HMS Tenacious (F44)
Obecné informace
UživatelBritské královské námořnictvo
Typfregata
Lodě10
Osudvyřazeny
PředchůdceTyp 15 Rapid
NástupceTyp 12 Whitby
Technické údaje
Výtlak1793 t (standardní)
2593 t (plný)
Délka109,2 m (max.)
Šířka10,9 m
Ponor4,2 m
Pohon2 kotle, 2 turbíny, 2 lodní šrouby
Rychlost36,75 uzlu
Dosah1700 nám. mil při 20 uzlech
Posádka170–180
Výzbroj2× 102mm kanón (1×II)
5× 40mm kanón (1×II, 3×I)
4× 533mm torpédomet (1×IV)
2× Squid
Radartyp 293, typ 974
Sonartyp 170, typ 174P

Typ 16 Tenacious (či třída Tenacious) byla třída rychlých fregat Britského královského námořnictva, vzniklých přestavbou druhoválečných torpédoborců. Jejich hlavním úkolem byla obrana proti tehdy zaváděným sovětským ponorkám (především třídy Whiskey), které dosahovaly výrazně vyšších rychlostí pod hladinou. Pro britské námořnictvo vzniklo celkem 10 jednotek této třídy, z nichž tři patřily ke třídě O a P a sedm ke třídě T. Brzy je nahradila moderní plavidla, postavená přímo pro tento účel. Vyřazeny tak byly v průběhu 60. let.

Pozadí vzniku

Britské námořnictvo po druhé světové válce potřebovalo novou generaci plavidel schopných efektivního boje s novými ponorkami dosahujícími vyšších rychlostí pod hladinou. První dvě třídy takových plavidel vznikly přestavbou druhoválečných torpédoborců na rychlé protiponorkové fregaty. Fregata Typu 15 Rapid představovala komplexní, ale zároveň velmi nákladnou modernizaci, a proto námořnictvo objednalo rovněž levnější méně rozsáhlou modernizaci, kterou vznikl Typ 16 Tenacious. Přestavba proběhla v případě 10 torpédoborců. Torpédoborce byly postaveny v letech 1939–1944. Přestavěná plavidla byla do služby zařazována v letech 1952–1956. Jako první byla dokončena v případě fregaty Tenacious.[1]

Jednotky třídy Typ 16 Tenacious:[1]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Zařazena do služby Přestavba Status
Orwell (F98) Thornycroft, Woolston 16. května 1940 2. dubna 1942 7. října 1943 Rosyth Dockyard, 1952 Prodána do šrotu 1965.
Paladin (F169) John Brown, Clydebank 22. července 1940 11. června 1941 12. prosince 1941 Rosyth Dockyard, 1956 Prodána do šrotu 1962.
Petard (F26) Vickers-Armstrons, Newcastle-upon-Tyne 26. prosince 1939 27. března 1941 14. června 1942 Harland & Wolff, Belfast, 1956 Prodána do šrotu 1967.
Teazer (F23) Cammell Laird 20. října 1941 7. ledna 1943 13. září 1943 Mountstuart, 1952 Prodána do šrotu 1965.
Tenacious (F44) Cammell Laird 3. prosince 1941 24. března 1943 30. října 1943 Rosyth Dockyard, 1952 Prodána do šrotu 1965.
Termagant (F189) Denny, Dumbarton 25. listopadu 1941 22. března 1943 18. října 1943 Grayson Rollo, 1953 Prodána do šrotu 1965.
Terpsichore (F19) Denny, Dumbarton 25. listopadu 1941 17. června 1943 20. ledna 1944 Thornycroft, 1952–1953 Prodána do šrotu 1966.
Tumult (F121) John Brown, Clydebank 16. listopadu 1941 9. listopadu 1942 2. dubna 1943 Grayson Rollo, 1954 Prodána do šrotu 1965.
Tuscan (F156) Swan Hunter, Wallsend 6. září 1941 28. května 1942 11. března 1943 Mountstuart, 1953 Prodána do šrotu 1966.
Tyrian (F67) Swan Hunter, Wallsend 15. října 1941 27. července 1942 8. dubna 1943 Harland & Wolff, Liverpool, 1953 Prodána do šrotu 1965.

Konstrukce

HMS Paladin

Modernizace této třídy byla menšího rozsahu, než v případě předcházejícího Typu 15 Rapid. Elektroniku představoval přehledový vzdušný a hladinový radar typu 293 a navigační radar typu 974. Neseny byly sonary typu 170 a typu 174P. Hlavňovou výzbroj tvořily dva dvouúčelové 102mm kanóny Mk.19 v dělové věži před hlavním stěžněm a pět protiletadlových 40mm kanónů (dva ve verzi Mk.5 a tři Mk.9). Protiponorkovou výzbroj tvořily dva salvové vrhače hlubinných pum Squid Mk.3. Výzbroj doplňoval rovněž čtyřhlavňový 533mm torpédomet.[1] Pohonný systém tvořily dva kotle Admiralty a dvě parní turbíny Parsons o výkonu 40 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost přesahovala 36,75 uzlu.[2] Dosah byl 1700 námořních mil při rychlosti 20 uzlů (Petard).[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d GARDINER, Robert; CHUMBLEY, Stephen; BUDZBON, Przemysaw. Conways All the World's Fighting Ships 1947–1995. Annapolis: Naval Institute Press, 1996. S. 513. (anglicky) 
  2. ↑ Gardiner, Chumbley a Budzbon, 1996, s. 513.

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 

Externí odkazy
Kembali kehalaman sebelumnya