Před rekonstrukcí Helmovského jezu mu předcházel ještě Novomlýnský jez,[1] který však byl při jedné z povodní protržen. Následně nebyl opraven, ale odstraněn, a namísto toho bylo rozhodnuto vybudovat nový Helmovský jez, s vyšším vzdutím.
Nynější Helmovský jez z roku 1912, dlouhý 288,5 metru, má spád 4,4 metry.[2][3] Je z betonu obloženého kamennými kvádry.[2] V levé části má vorovou propust o šířce 12 metrů,[2] trvale uzavřenou (vyjma každoročního závodu Napříč Prahou - přes tři jezy). Zdrž jezu má plochu 44,25 ha a objem 1 674 781 m³.[2] Název jezu je odvozen od jména majitele křížovnických mlýnů, které stály při pravém břehu od roku 1398.[2]
Plavební komory
Plavební komory ŠtvaniceSportovní kanál
Plavební komory Štvanice se nacházejí v levé části pravého pramene řeky, tedy při pravé straně ostrova Štvanice, za Hlávkovým mostem. Vedle sebe jsou dvě souběžné plavební komory, každá o šířce 11 metrů, přičemž velká je rozdělena na dvě části o délce 97 a 72 metrů a malá má délku 55 metrů. Horní plavební kanál má délku 123,6 metrů a šířku 30 metrů, dolní plavební kanál délku 329,15 metru a šířku 23 až 32 metrů.[4]
Na plavební komoře je podle vyhlášky Státní plavební správy stejně jako na dalších vltavských plavebních komorách severně od Prahy celoroční provoz od 7 do 17 hodin. Požadavky na proplutí mezi 17 a 22 hodinami lze projednat tentýž den do 17 hodin, požadavky na proplutí mezi 22 a 24 hodinami je nutno projednat den předem.[5]
Objem přepravného zboží od roku 1997 se silnými výkyvy celkové poklesl od 232 442 tun v roce 1997 k 38 280 tun v roce 2007, počet proplavených lodí se však zvýšil z 3529 v roce 2007 na 7209 v roce 2007, v roce 2005 se zde proplavilo dokonce 7740 lodí.[6]
V letech 1903–1914 byla na návodní špici ostrova Štvanice vybudována vodní elektrárna Štvanice o výkonu 1,42 MW.[4] Elektrárna Štvanice byla po směru toku poslední průtočnou elektrárnou na Vltavě[3] (od 70. let je však elektrárna i součástí podbabského zdymadla).
Secesníneoklasicistní budova elektrárny Štvanice (Holešovice č. p. 1340) s kupolovitou věží pochází z let 1912–1913, navrhl ji architekt Alois Dlabač a postavila firma Müller a Kapsa.[7][8] Jednoduchá stavba využívá renesančních motivů francouzské zámecké architektury. Průčelí je orientované k západu, čtyřhranná pětiposchoďová věž o čtvercovém půdorysu 7,5 × 7,5 metru je vysoká 22 metrů a zakončena kruhovým posledním poschodím altánového provedení a kruhovou kupolí s 8 metrů vysokou špicí.[3][8] Šlo o jednu z prvních betonových staveb v Praze,[8] a jednu z prvních průmyslových elektráren na Vltavě.[4] Základy budovy byly původně uloženy na dřevěných pilotách ve štěrkopísku.[8]
Na západní straně budově dominuje čtyřhranná pětiposchoďová věž o výšce 22 m s půdorysem 7,5 × 7,5 m (obr. 2). Její poslední patro je kruhové, řešené na způsob altánu, střecha je kopulovitá se špicí výšky 8 m.
Elektrárna v době povodní v roce 2013
Původně zde byla svislá třístupňová Francisova turbína s průtokovou kapacitou 16 300 l/min (což by ovšem nedalo ani 10 kW, takže jiný zdroj raději uvádí hltnost 16 m³/s[3]) a výkonem 645 HP při spádu 3,9 m a 105 ot/min a generátory pro 350 a 550 kVA[7] (výkon turbín 3×474 kW[3], celkový výkon 1,4 MW[3]) od firmy Elektrotechnická akciová společnost, dříve Kolben a spol.,[3] jeden stupeň původní Francisovy turbíny je vystavena na volně přístupném prostranství před elektrárnou jako umělecká instalace, kterou navrhl Ing. arch. Tomáš Šenberger.[3] Původní unikátní převodové kolo s dřevěným ozubením vydrželo v provozu až do roku 1972.[8]
Od 1. ledna 1973 byla elektrárna Štvanice kvůli opotřebení odstavena,[3][4] vtoky byly zabetonovány.[3] Od října 1984 do prosince 1987 byla elektrárna Štvanice rekonstruována a obnovena firmami Metrostav a ČKD Blansko.[3][4] Hydroelektrárna Štvanice má 3 turbíny.[7] Elektrárna Štvanice byla vybavena třemi Kaplanovými turbínami o výkonu 1,89 MW, celkem tedy 5,67 MW.[4] Elektrárna je plně automatizovaná, ovládaná z centrály ve Štěchovicích.[4] Přes těšnovskou výrobnu je proud odváděn do sítě 3 kV. Další rekonstrukcí prošla elektrárna po povodních v roce 2002.[4]
Současně s elektrárnou Štvanice byla na těšnovské straně ramene vybudována hydroelektrárna Těšnov. Zanikla roku 1929 v souvislosti se zasypáním Rohanského kanálu, do nějž ústil odtok.[8][9]
Hydroelektrárna Těšnov měla 2 turbíny se svislým hřídelem, každá s průtokovou kapacitou 11 500 l/s a s maximálním výkonem 287 HP při spádu 2,4 m a 47 ot/min. Generátory měly při 310 ot/min výkon po 240 kVA při napětí 3 kV, 50 Hz.[7]
↑ Plavební vyhláška č. 1/2006 Státní plavební správy ze dne 26. dubna 2006 o proplavování plavebními komorami na labsko-vltavské vodní cestě.. www.pvl.cz [online]. [cit. 2009-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-09-29.
.jpg)
