Share to: share facebook share twitter share wa share telegram print page

Zlenice (hrad)

Zlenice
Zřícenina hradu Zlenic kolem roku 1880
Zřícenina hradu Zlenic kolem roku 1880
Účel stavby

šlechtické sídlo

Základní informace
Slohgotický
Výstavbakonec 13. století
Zánik1463–1465
Další majitelépáni z Dubé, Kostkové z Postupic
Poloha
Adresajižně od obce, Senohraby, ČeskoČesko Česko
Souřadnice49°52′56,64″ s. š., 14°43′48″ v. d.
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky17421/2-2213 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
WebOficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zlenice (lidově též Hláska u Senohrab) jsou zřícenina hradu nad soutokem potoka Mnichovky s řekou Sázavou jižně od obce Senohraby v okrese Praha-východ. Jeho zbytky jsou chráněny jako kulturní památka České republiky.[1]

Hrad byl založen koncem třináctého století a po celou dobu existence sloužil jako šlechtické sídlo a centrum panství. Jeho majitelé pocházeli z rodů pánů z Dubé nebo Kostků z Postupic. Někdy v letech 1463–1465 byly Zlenice obléhány a dobyty. Poškozený hrad poté nebyl obnoven a proměnil se ve zříceninu, o kterou od konce dvacátého století pečuje Sdružení pro ochranu kulturního dědictví – Zlenice.

Zástavba předhradí se nedochovala, ale archeologicky je v něm doložena jedna rozměrná zděná budova. Hradní jádro patřilo mezi hrady blokového typu, u něhož byla obytná věž propojena s křídly přiléhajícího paláce a společně obklopovaly drobné nádvoří. Torzo věže, spolu s věžovitou vstupní bránou, je nejlépe dochovanou částí hradu.

Historie

Hrad byl založen v době okolo roku 1300,[2] pravděpodobněji koncem třináctého století.[3] První písemná zmínka o něm pochází z roku 1318[2] a nachází se v přídomku Oldřicha ze Zlenic,[4] který měl tehdy spor o náhradu škody způsobené v Koutech Ctiborem z Kožlí. Druhým známým držitelem byl Jan ze Zlenic, který 30. června 1351 hrad s příslušenstvím zapsal do zástavy za tisíc kop grošů bratrům Štěpánovi a Ješkovi z Tetína a sám používal přídomek ze Zlenic snad ještě roku 1365.[5]

Po Janovi ze Zlenic hrad blíže neznámým způsobem získali páni z Dubé, protože při dělení majetku na začátku druhé poloviny čtrnáctého století vystupoval Ondřej z Dubé jako držitel Zlenic. Císař Karel IV. mu je roku 1377 dal jako manství. Ondřej do roku 1394 působil ve funkci nejvyššího sudího a je autorem právnického spisu Výklad na právo země České.[5] Zemřel bezdětný roku 1412 nebo během zimy následujícího roku.[6]

Patnácté století

Zlenice se staly královskou odúmrtí, kterou dostali Boček starší z Poděbrad a Půta III. z Častolovic, ale právo na užívání hradu zůstalo také Anně z Dubé, vdově po Ondřejovi. Půta se svou matkou Annou jí v tom bránili. Jejich spor rozhodl soud, podle jehož výnosu měl pražský purkrabí Anně z Dubé umožnit hrad užívat a bránit její nároky. V téže době k hradu patřilo manství v Údašíně a Půta vykonával také patronátní právo k tamnímu kostelu.[6]

Roku 1415 od Bočka z Poděbrad a Půty III. koupil Zlenice se dvěma poplužními dvory, lázní, polovinou Lštění a jedenácti vesnicemi nebo jejich díly Kuneš z Konojed. Roku 1417 uzavřel dohodu se svým bratrem Petrem z Konojed, podle níž dostali Petr a jeho děti dědické právo ke Zlenicím. Kuneš žil ještě roku 1418 a zanechal po sobě syny Jana staršího, Jana mladšího, Markvarta a dvě dcery. Bratři se rozdělili o dědictví po otci, ale znám je pouze podíl Jana mladšího, který dostal Mirošovice, část Bohumile, polovinu Hrusic, dva mlýny a třetinu Černého lesa. Jeho díl spravoval zeman Mírek z Pětichvost, k němuž se Jan přestěhoval.[6]

Po Janově smrti se jeho podílu násilím zmocnil Jan starší, který byl roku 1428 pánem Zlenic. Následovaly další spory o majetek. Díl Jana mladšího byl považován za královskou odúmrť, proti čemuž Jan starší i Markvart z Konojed protestovali. Jan starší navíc zabral zlenické věno Anny z Konojed, vdovy po Petrovi z Konojed. Zemský soud roku 1437 rozhodl ve prospěch Anny z Konojed a Jan starší i Markvart zemřeli ještě před výsledkem sporu o odúmrť po Janovi mladším. Po smrti obou bratrů hrad přešel roku 1444 na jejich sestru Alžbětu z Konojed. Ta dlužila 1 600 kop grošů Zdeňku Kostkovi z Postupic, ale nemohla je splatit, a proto mu Zlenice s jedenácti vesnicemi dala do zástavy. Zároveň však na stejném majetku 14. ledna 1445 zapsala dluh 1 200 kop grošů Kuneši Rozkošovi z Dubé.[6]

Vzniklý spor mezi novými majiteli rozhodoval Zdeněk Konopišťský ze Šternberka, který koncem roku 1445 rozhodl ve prospěch Zdeňka Kostky z Postupic. Kuneš měl tuto skutečnost zapsat do dvorských desek, ale ještě v roce 1446 tak neučinil. Zdeněk Kostka zemřel před rokem 1448 a správy zlenického panství se ujal jeho strýc Zdeněk Kostka z Postupic, který získal i odúmrť po vladycích z Konojed.[6] Roku 1454 se majetku ujal Mikeš z Postupic, syn předchozího Zdeňka.[7]

Od Mikeše koupili Zlenice za dva tisíce kop grošů v roce 1456 bratři Burian, Zdeněk a Mikuláš Trčkové z Lípy. Už o dva roky později panství prodali za padesát kop grošů Zdeňkovi III. Kostkovi z Postupic. Vzhledem k nízké ceně král Jiří z Poděbrad smlouvu zrušil, a bratři prodej uskutečnili znovu v roce 1463, tentokrát za tři tisíce kop grošů.[8] O dva roky později dosáhl Zdeněk Kostka z Postoupic propuštění zlenického panství z manství výměnou za tvrz Myšlín. Při té příležitosti byl hrad Zlenice uveden jako pustý a zbořený.[9] Pobořen byl nejspíše během krátkého obléhání[10] v letech 1463–1465.[4] Obléhání dokládají nálezy hrotů projektilů z kuší i luků a projektily vystřelené z hákovnice, většího děla a malého praku, získané během archeologického výzkumu prostoru brány předhradí. Pozůstatkem obléhání je také nedokončený příkop ve svahu ostrožny nad hradem.[10]

Novodobé dějiny

Hrad Zlenice
Hrad Zlenice, Velká věž

Areál kulturní památky je od roku 1996 ve správě Sdružení pro ochranu kulturního dědictví – Zlenice, které zahájilo postupnou konzervaci zříceniny. Od roku 1999 probíhal archeologický výzkum pod vedením Tomáše Durdíka z Archeologického ústavu AV ČR.

V roce 2011 byla dokončena druhá fáze statického zajištění brány hradního jádra ve formě dřevěné vyhlídkové plošiny a zpevněna turistická stezka ve svahu kolem hradu. V roce 2012 byl proveden předstihový archeologický výzkum v prostoru jihozápadní zdi věžového paláce, který odhalil nebezpečnou destrukci základového zdiva. Tato havarijní situace byla provizorně vyřešena základním statickým zajištěním paty paláce. V průběhu roku 2013 byl zahájen projekt první etapy konzervace věžového paláce.

Karel Liebscher, hrad Zlenice

Stavební podoba

Hrad byl založen na ostrožně nad pravým břehem řeky Sázavy obtékané Mnichovickým potokem. Měl dvoudílnou dispozici, kterou se řadil ke hradům blokového typu. Charakter staveniště způsobil, že předhradí a přístup do hradu byl situován na klesajícím konci ostrožny za hradním jádrem.[4]

Přístupovou cestu k hradu chránil valem a příkop. Za ním se nacházela první brána v parkánové zdi. Přístup z ní k druhé bráně byl nejspíše upraven dřevem. Druhá brána měla podobu rozměrné, dovnitř otevřené věže se slabými stěnami a dřevěným patrem nebo polopatrem.[10] V předhradí stávala zaniklá provozní zástavba lehčí konstrukce a na jižní straně rozměrná dvouprostorová kamenná budova, vzniklá složitějším stavebním vývojem. Její prostorná jihozápadní část sloužila jako konírna.[3]

Do hradního jádra vedl most přes druhý příkop. Býval dřevěný a ukotvený na úrovni terénu bez základových konstrukcí.[10] Za druhým příkopem se dochovalo torzo subtilní věžové brány,[4] kterou uzavíral padací most, pravděpodobně s kolébkovou konstrukcí.[2] Původně však brána byla součástí hradby zbořené při pozdější změně dispozice jádra hradu.[11] Součástí hradby jádra byla okrouhlá, nejspíše studniční věž.[4] Na severovýchodní straně z obvodové hradby vystupovala dvouboká věžice.[10]

Na vnitřní nádvoří vedla čtvrtá brána, která se nacházela v místech mezi obytnou věží a čelem sousedního paláce.[4] Od třetí brány ve věži k ní zřejmě vedla dřevěná rampa.[2] Palác měl asi tři křídla, přičemž jižní křídlo bývalo propojené s věží. Na severozápadě opevnění jádra vybíhalo do břitu umístěného proti stoupajícímu terénu ostrožny. Přes parkán zde vedl můstek, který se opíral o mladší sokl přizděný k hradbě. Po můstku se chodilo nejspíše na prevét. Jádru dominovala obytná věž, jejíž zbytky jsou dodnes nejvýraznějším prvkem pozůstatků hradu. Ve druhém patře obsahovala valeně zaklenutou místnost s hrotitým oknem a v nejvyšším patře se nacházela roubená komora.[4] Z komory vedl vstup na pavlač či podsebití, ale po zvýšení věže byl tento vchod zazděn.[2]

Hrad v kultuře

Reference

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-02-19]. Identifikátor záznamu 128055 : Hrad Zlenice, zřícenina. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ a b c d e DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky. Praha: Libri, 2002. 140 s. ISBN 80-7277-114-0. Heslo Zlenice, s. 112–114. 
  3. ↑ a b DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 4. Praha: Libri, 2011. 164 s. ISBN 978-80-7277-489-0. Heslo Zlenice, s. 126–127. 
  4. ↑ a b c d e f g DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vyd. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Zlenice, s. 629–630. 
  5. ↑ a b SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XV. Kouřimsko, Vltavsko a jihozápadní Boleslavsko. Praha: Šolc a Šimáček, 1927. 348 s. Dostupné online. Kapitola Zlenice hrad, s. 52. Dále jen Sedláček (1927). 
  6. ↑ a b c d e Sedláček (1927), s. 53.
  7. ↑ Sedláček (1927), s. 53–54.
  8. ↑ Sedláček (1927), s. 54.
  9. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Tomáš Šimek. Svazek VI. Východní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1989. 726 s. Kapitola Zlenice – hrad, s. 556. 
  10. ↑ a b c d e DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 3. Praha: Libri, 2008. 180 s. ISBN 978-80-7277-358-9. Heslo Zlenice, s. 144, 146–147. 
  11. ↑ DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 2. Praha: Libri, 2005. 164 s. ISBN 80-7277-262-7. Heslo Zlenice, s. 125–126. 

Externí odkazy
Kembali kehalaman sebelumnya