Chlorid železitý

Chlorid železitý
Prášková hnědá forma
Prášková žlutá forma
Obecné
Systematický název	Chlorid železitý
Anglický název	Iron(III) chloride
Německý název	Eisen(III)-chlorid
Sumární vzorec	FeCl3 FeCl3·2H2O (dihydrát) FeCl3·6H2O (hexahydrát)
Vzhled	Žlutohnědá až tmavě hnědá hygroskopická práškovitá látka (tmavost barvy závisí na míře oxidace kyslíkem)
Identifikace
Registrační číslo CAS	7705-08-0 10025-77-1 (hexahydrát)
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	231-729-4
PubChem	24380
UN kód	1773 (bezvodý) 2582 (vodný roztok)
SMILES	Cl[Fe](Cl)Cl
InChI	InChI=1S/3ClH.Fe/h3*1H;/q;;;+3/p-3
Číslo RTECS	LJ9100000
Vlastnosti
Molární hmotnost	162,206 g/mol 198,237 g/mol (dihydrát) 270,298 g/mol (hexahydrát)
Molární koncentrace cM	0,969 mol/dm3 (20 °C, 14% roztok)
Teplota tání	306 °C 35,5 °C (hexahydrát)
Teplota varu	315 °C ( částečný rozklad) 280 °C (hexahydrát, vodný roztok)
Hustota	2,898 g/cm3 1,82 g/cm3 (20 °C, hexahydrát) 1,228 g/cm3 (20 °C, 14% roztok) 1,4 g/cm3 (40% roztok)
Viskozita	12 cP (40% roztok)
Dynamický viskozitní koeficient	2,054 cP (20 °C, 14% roztok)
Kinematický viskozitní koeficient	1,673 cS (20 °C, 14% roztok)
Rozpustnost ve vodě	74,4 g/100 g (0 °C) 81,8 g/100 g (10 °C) 96,9 g/100 g (20 °C) 99 g/100 g (25 °C) 282 g/100 g (35 °C) 315 g/100 g (50 °C) 373 g/100 g (60 °C) 526 g/100 g (80 °C) 554 g/100 g (100 °C) Dihydrát 2 203,6 g/100 g (50 °C) 2 733 g/100 g (60 °C) 8 495 g/100 g (70 °C) Hexahydrát 245,88 g/100 g (0 °C) 394,73 g/100 g (20 °C) 616,97 g/100 g (30 °C)
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech	Aceton 63 g/100 g (18 °C) Methanol velmi rozpustný Ethanol 83 g/100 g Diethylether velmi rozpustný
Měrná magnetická susceptibilita	1,174×10−6 cm3g−1 0,597×10−6 cm3g−1 (18 °C, hexahydrát)
Struktura
Krystalová struktura	šesterečná jednoklonná (dihydrát)
Hrana krystalové mřížky	a:c=1:1,235
Koordinační geometrie	oktaedrická
Dipólový moment	4,24×10−30 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−399,5 kJ/mol −2 225kJ/mol (20 °C, hexahydrát)
Entalpie tání ΔHt	264 J/g
Entalpie varu ΔHv	187 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp	−914 J/g
Standardní molární entropie S°	142 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−334,1 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp	0,590 JK−1g−1
Bezpečnost
GHS05 GHS07 [1] Nebezpečí[1]
R-věty	R22, R34, R38, R41
S-věty	S26, S28, S39
NFPA 704	0 3 1
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid železitý (chemický vzorec FeCl₃) je světle hnědá hygroskopická anorganická sloučenina, která se za působení vzdušné vlhkosti samovolně roztéká. Její roztoky se používají v elektrotechnice při výrobě plošných spojů jako leptadlo, rozpouštějící nechráněnou vrstvu kovové mědi. Používá se také jako vločkovací přísada při čištění odpadních vod^[2] a také se z něj vyrábí barviva.

Bezvodý chlorid železitý lze připravit přímou syntézou z prvků.

2 Fe + 3 Cl₂ → 2 FeCl₃

Vodný roztok se průmyslově připravuje z železa nebo železné rudy, prvním krokem je příprava chloridu železnatého:

• rozpuštění železa v roztoku chloridu železitého

  Fe(s) + 2 FeCl₃(aq) → 3 FeCl₂(aq)

• rozpuštění železné rudy v kyselině chlorovodíkové

  Fe₃O₄(s) + 8 HCl(aq) → FeCl₂(aq) + 2 FeCl₃(aq) + 4 H₂O

Který je následně oxidován na chlorid železitý plynným chlorem

2 FeCl₂(aq) + Cl₂(g) → 2 FeCl₃(aq)

Nejjednodušší způsob přípravy je rozpuštění rzi v kyselině chlorovodíkové. Takto získaný roztok je vhodný například k leptání plošných spojů, kde nejsou na závadu případné nečistoty.

FeO(OH) + 3 HCl → FeCl₃ + 2 H₂O

• VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu chlorid železitý na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.