Spojený ústav jaderných výzkumů (rusky Объединённый институт ядерных исследований, Objediňonnyj institut jaděrnych issledovanij, ОИЯИ, OIJAI; česky se užívá akronym SÚJV) v Dubně u Moskvy je mezinárodní výzkumné centrum zabývající se jadernou fyzikou a jinými fyzikálními obory. Ústav zaměstnává dohromady 5500 lidí, vědců zde pracuje 1200 – tisícovka z tohoto počtu jsou doktorandi z 17 členských států. Těmito členskými státy jsou: Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Bulharsko, Čína, Kuba, Gruzie, Kazachstán, KLDR, Moldávie, Mongolsko, Polsko, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Ukrajina, Uzbekistán a Vietnam. Rovněž zde působí významní vědci z organizací jako je UNESCO, CERN, CLAF a vědci ze států západní Evropy a USA.
Součásti
Ústav je rozdělen na osm specializovaných laboratoří:
- Bogoljubova laboratoř teoretické fyziky
- Vekslerova a Baldinova laboratoř fyziky vysokých energií
- Laboratoř částicové fyziky
- Dželepovova laboratoř jaderných problémů
- Fljorovova laboratoř jaderných reakcí
- Frankova laboratoř neutronové fyziky
- Laboratoř informačních technologií
- Laboratoř radiační biologie
Dále je součástí institutu univerzitní centrum.
V těchto laboratořích probíhá výzkum v oborech: Teoretická fyzika, fyzika elementárních částic, relativistická jaderná fyzika, fyzika těžkých iontů, fyzika nízkých a středních energií, neutronová fyzika, fyzika kondenzovaných hmot, radiační biologie, počítačové sítě a vzdělávací programy výpočetní fyziky.
Vybavení
Institut je vybaven částicovým urychlovačem o energii 7 GeV, třemi izochronními cyklotrony o energiích 120, 145 a 650 MeV, fázotronem (680 MeV) a synchrofázotronem (4 MeV). V neutronové laboratoři pak pracuje neutronový pulsní reaktor a 19 přidružených zařízení využívajících neutronové paprsky z tohoto reaktoru.
Historie
Dohoda o založení ústavu byla podepsána 26. května 1946 v Moskvě, u jeho vzniku stáli slavní vědci, například Wang Kan-čchang, významný čínský fyzik, nebo Vladimir Veksler. Ústav vznikl ze dvou institutů sovětské akademie věd – Institutu pro jaderný výzkum a Elektrofyzikální laboratoře. Přestože první výzkumné zařízení bylo vybudováno v Dubně již v roce 1947, teprve se vznikem CERNu v roce 1954 nabyl ústav značného významu, právě jako "východní protipól CERNu".
Česká republika ze spolupráce odstoupila roku 2022 kvůli ruské agresi proti Ukrajině.[1]
Nejdůležitější objevy
V institutu bylo učiněno více než 40 významných objevů, například:
- 1959 – nezářivé přechody v mezoatomech
- 1960 – antisigma-minus hyperon
- 1963 – prvek 102
- 1972 – regenerace buněk po zásahu radiací
- 1973 – zákon zachování počtu kvarků
- 1975 – jev uvěznění pomalých neutronů
- 1988 – pravidelnost v rezonantních formacích muonických molekul v deuteriu
- 1999 – 2005 – těžké prvky 114, 116, 118, 115 a 113
- 2006 – chemická identifikace prvku 112
- 2010 – prvek 117
Ředitelé
- Dmitrij Ivanovič Blochincev (1956–1965)
- Nikolaj Nikolajevič Bogoljubov (1966–1988)
- Dezső Kiss (1989–1991)
- Vladimir Georgijevič Kadyševskij (1992–2005)
- Alexej Norajrovič Sisakjan (2005–2010)
- Michail Grigorjevič Itkis (2010–2011 viceředitel pověřený řízením po smrti A. N. Sisakjana)
- Viktor Anatoljevič Matvejev (2011–2020)
- Grigorij Vladimirovič Trubnikov (od 2021)
V letech 1956–1959 působil v pozici náměstka ředitele prof. Václav Votruba.
Cena SÚJV
Od roku 1961 se uděluje cena SÚJV za mimořádné objevy v oblasti jaderné fyziky. Prvními držiteli byli profesor Wang Kan-čchang a Vladimir Vekseler, kteří objevili antisigma-minus hyperon, v té době ještě považovaný za elementární částici.
Reference
- ↑ Místo, které dalo jméno prvku. Česko kvůli invazi končí ve „východním CERNu“ - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. [cit. 2023-07-10]. Dostupné online.
Externí odkazy
