Třída Harušio

Třída Harušio
	Harušio (SS-583)
Obecné informace
Uživatel	Japonské námořní síly sebeobrany
Typ	ponorka
Lodě	7
Osud	vyřazeny
Předchůdce	třída Júšio
Nástupce	třída Ojašio
Technické údaje
Výtlak	2400 t (na hladině); 2750 t (pod hladinou)
Délka	77,4 m
Šířka	10 m
Ponor	7,7 m
Pohon	diesel-elektrický
Rychlost	12 uzlů (na hladině); 20 uzlů (pod hladinou)
Posádka	75
Výzbroj	6× 533mm torpédomet

Třída Harušio byla třída diesel-elektrických ponorek Japonských námořních sil sebeobrany. Celkem bylo postaveno sedm jednotek této třídy. Dnes jsou již vyřazeny.

Stavba

Loděnice Mitsubishi Heavy Industries a Kawasaki Shipbuilding Corporation postavily v letech 1987–1997 celkem 7 jednotek této třídy.

Jednotky třídy Harušio:^[1]

Jméno	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Status
Harušio (SS-583)	21. dubna 1987	26. července 1989	30. listopadu 1990	vyřazen 27. března 2009
Nacušio (SS-584)	8. dubna 1988	20. března 1990	20. března 1991	vyřazen 26. března 2010
Hajašio (SS-585)	9. prosince 1988	17. ledna 1991	25. března 1992	od 7. března 2008 cvičná loď (TSS-3606), vyřazen 15. března 2011
Arašio (SS-586)	8. ledna 1990	17. března 1992	17. března 1993	vyřazen 19. března 2012
Wakašio (SS-587)	12. prosince 1990	22. ledna 1993	1. března 1994	vyřazen 5. března 2013
Fujušio (SS-588)	12. prosince 1991	16. února 1994	7. března 1995	od 15. března 2011 cvičná loď (TSS-3607), vyřazen 6. března 2015
Asašio (SS-589)	24. prosince 1992	12. července 1995	12. března 1997	od 9. března 2000 cvičná loď (TSS-3601), vyřazen 27. února 2017

Konstrukce

Třída Harušio mají stejnou základní koncepci jako předcházející třída Júšio. Jsou však mírně delší, s modernější elektronikou a tišším chodem. Trup ponorek má kapkovitý tvar a při jeho stavbě byla použita vysokopevnostní ocel NS 110. Jeho povrch je pokryt akusticky bezodrazovým materiálem. Výzbroj ponorek tvoří šest 533mm torpédometů HU-603B, ze kterých jsou odpalována po drátě naváděná torpéda typu 89 či protilodní střely UGM-84 Harpoon. Zásoba dlouhých zbraní byla 20 kusů. Radar byl typu ZPS-6 a vlečný sonar ZQR-1, trupový sonar první jednotky Harušio byl ZQQ-5 a následující ponorky ZQQ-5B. Ponorky se tak mohou ponořit do hloubky odhadem až 300 metrů.

Pohonný systém je diesel-elektrické koncepce. Tvoří ho dva diesely Kawasaki-MAN 12V 25/25S, dva alternátory Kawasaki a jeden elektromotor Toshiba. Energii uchovávaly baterie. Lodní šroub je jeden. Ponorky dosahují rychlosti 12 uzlů při plavbě na hladině a 20 uzlů pod hladinou.

Odkazy

Reference

↑ HARUSHIO submarines [online]. Navypedia.org [cit. 2016-06-01]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.
CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Harušio na Wikimedia Commons
(anglicky) Profil na serveru Globalsecurity.org

[ref1-1] HARUSHIO submarines [online]. Navypedia.org [cit. 2016-06-01]. Dostupné online. (anglicky)

[1]