Třída Maja (jinak též 27DDG) je vyvíjená třída torpédoborcůJaponských námořních sil sebeobrany vybavených americkým zbraňovým systémem Aegis. Jde o vylepšenou verzi torpédoborců třídy Atago, které jsou sami derivátem americké třídy Arleigh Burke. Mezi jejich hlavním úkoly patří zajištění protivzdušné obrany floty a protiraketové obrany Japonska. Jako první japonské torpédoborce jsou plavidla třídy Maja od počátku konstruována pro zapojení do protiraketové obrany (Ballistic missile defense, BMD) a integrována do provázané bojové informační sítě (Cooperative Engagement Capability, CEC).[1] Celkem byly objednány dva torpédoborce této třídy. Do služby byly přijaty v letech 2020–2021.
Japonsko tak bude provozovat celkem osm torpédoborců se systémem Aegis, přičemž čtyři budou vyzbrojené výkonnými protiraketovými střelami SM-3 Block IIA. Ty ještě doplní dva pozemní systémy Aegis Ashore.[2]
Stavba
Haguro (DDG-180) v loděnici Mitsubishi Heavy Industries v Nagasaki
V roce 2015 japonská vláda přidělila prostředky na stavbu druhé série torpédoborců třídy Atago. Objednané dvě jednotky mají být do služby přijaty v letech 2020–2021. Oproti první dvojici mají mít výtlak zvětšený o 500 t na 8200 t, přičemž pohon je koncepce COGLAG.[3] Cena jednoho plavidla je 1,5 miliardy dolarů.[2] Plavidla staví loděnice Japan Marine United Corporation v Jokohamě Stavba prototypové jednotky Maja byla zahájena 17. dubna 2017. Torpédoborec byl na vodu spuštěn 30. července 2018.[4]
Torpédoborec je vybaven zbraňovým systémem Aegis úrovně Baseline 9 (japonské označení je Aegis Baseline J7), s architekturou IAMD a protiraketovým subsystémem BMD 5.1 (Balistic Missile Defense).[4] Jeho možnosti dále rozšiřuje integrace plavidla do bojové sítě CEC (Cooperative Engagement Capability), která propojuje plavidla a letadla vybavená CEC (např. letouny včasné výstrahy E-2D Advanced Hawkeye, dále některá americká a australská plavidla).[5] Všechny prvky systéme CEC pak tvoří jeden provázaný bojový systém. Mohou vzájemně sdílet data svých senzorů a například střílet na cíle nacházející se daleko za hranicí dosahu vlastních senzorů.[2] Dále je vybaven radarem AN/SPY-1D(V) kategorie AESA a radarovým komplexem Northrop Grumman AN/SPQ-9B.[6] Dále nese trupový sonar AN/SQS-53C, sonar s měnitelnou hloubkou ponoru Multi-Function Towed Array (MFTA), systém elektronického boje NOLQ-2C ESM a vrhače klamných cílů Mk.137.[1]
Torpédoborec je vyzbrojen 127mm kanónem Mk.45 Mod.4 ve věži na přídi. Nesen celkem 96 vertikálních odpalovacích sil Mk.41, která jsou rozdělena do dvou bateriích po 64 a 32 buňkách (větší je před nástavbou). Do výzbroje patří protiletadlové řízené střely SM-3 Block IIA, SM-2MR Block IIIB, SM-6 a protiponorkové střely typu 07. Údernou výzbroj představují potilodní střely typu 90 či typu 17.[5] Bojovou obranu zajišťují dva systémy bodové obrany Phalanx CIWS.[4] Neseny jsou také dva trojité 324mm torpédomety HOS-302, ze kterých jsou vypouštěna torpéda Mk.46 a typu 73. Na zádi se nachází přistávací plocha a hangár pro jeden vrtulník. Pohonný systém koncepce COGLAG kombinuje čtyři plynové turbínyGeneral Electric LM2500 a elektromotory. Lodní šrouby jsou dva. Nejvyšší rychlost dosáhne 30 uzlů.[4]
_left_front_view_at_Port_of_Kobe_November_23,_2020_02.jpg)
_2023-01-23.jpg)
_right_front_view_at_Port_of_Kobe_November_23,_2020_04.jpg)
